Na právnické fakultě promoval v r. 1895 s vyznamenáním a začal působit v advokátní kanceláři, ale tato práce ho neuspokojovala. Proto o tři roky později vstoupil do služeb Zemského výboru království českého. V roce 1916 byl povolán za člena vídeňského Nejvyššího správního soudu a povýšen do funkce dvorního rady. O dva roky později, po vzniku ČSR se spoluúčastnil s Ferdinandem Pantůčkem ustanovení Nejvyššího správního soudu v Praze, jedné z nejvyšších institucí v právním systému ČSR. O sedm let později se stal prvním prezidentem tohoto ústavu. V této době již získal docenturu na právnické fakultě (habilitační práce obhájena 7.8. 1920). Jeho znalosti a praktické zkušenosti byly hodnoceny i mezinárodním měřítku tak vysoko, že byl zvolen členem stálého rozhodčího soudu v Haagu. Od roku 1910 se staral o živý kontakt s právnickou fakultou, byl jmenován členem komise pro státní zkoušky státovědné, v letech 1924-1929 byl docentem na Právnické fakultě. Rovněž působil jako náhradník v disciplinární komisi pro univerzitní profesory a studenty. Ve své odborné činnosti byl pracovním výkonem nepředstižitelný, zde je nutné připomenout, že se stal také členem České akademie a České učené společnosti. Jeho publikační činnost byla soustředěná na jeho odbornost: vedle značného počtu statí v odborných časopisech redigoval vysoce oceňované vydání „Slovníku veřejného práva československého“ (1927-1939).