Život v protektorátu byl pro každého českého občana obtížný, plný trvalého napětí, nejistoty, nebezpečí a hrozeb. Spojoval mnoho existenciálních rizik s prožíváním bezvýchodnosti, bezperspektivnosti a zmaru. Desetitisíce osob bylo popraveno, ještě více jich prošlo nacistickými lágry a vězením. A přece i v těchto podmínkách dokázalo mnoho lidí žít statečně, vědomě odpírali bezvýhradnou podporu okupační moci, ochotně riskovali při pomoci režimem postižených spoluobčanů a radovali se z každého nového dne. - Ještě dlouho se pak v dalších desetiletích objevovaly deformace charakterů utvářených válečným obdobím. Pozůstatky toho času nesvobody můžeme vystopovat dodnes u těch, kteří se obávají přemýšlet o svých tehdejších rolích.
Seznámení s poselstvím historikova zpracování tehdejších časů nás tak dovedlo k trvale aktuálnímu poznání: Péče o vybroušení drahokamu vlastního života do podoby, která by za všech podmínek vyhovovala naší podstatě, není vždy snadným a bezbolestným úsilím, ale nakonec nabízí člověku nejvyšší dosažitelné uspokojení. Je to totiž jediná cesta k získání jistoty, že náš život nebyl promarněn.